Filuška a Bédinek se přátelí s anděly

Pohádkové příběhy o Filušce a Bédinkovi je možné číst v každém věku. Poselství v pohádkách obsažená mají mnoho úrovní vnímání. Děti putují andělskou školičkou a setkávají se svými kouzelnými bytostmi, které jim ukazují, jak se stát šťastnějšími a spokojenějšími lidmi.

Ukázka z knihy

....Třpyt svíčky ozařoval rám a sklo se barevně třpytilo. Okénko bylo prostoupeno krásnou září.

"Otevři jej, Bédinku," zašeptal falešnou měkkostí neznámý hlas, který chlapec slyšel na paloučku, když hledal skřítka. "Slyšíš?! Pospěš si!" Hlas začínal být panovačný a netrpělivý.

Chlapcem projel strach jako blesk. "Nesmím se přeci hned bát. Hlas to se mnou jistě myslí dobře. Určitě ano!" ujišťoval se. "Za to, že se bojím si přeci můžu sám a nějaké moje obavy. Vše je v pořádku! Bude dobře! zdůrazňuje si. "Musím okno rychle otevřít, jinak se na mne bude hlas zlobit! Ale neznám ho... Nemám z něj dobrý pocit..." váhá.

"Dělej už přeci! Copak si myslíš, že oplývám trpělivostí?! Kolikrát ti to mám opakovat?" Hlas začíná být nepříjemný.

"Nic otvírat nebudu! Neznám tě," vykřikne chlapec.

"Tak ty mne neznáš?!" zaječí hlas Bédinkovi přímo do ouška: "A kdo ti pomáhal najít své místo v tomto světě, když jsi se vrátil z nemocnice? Kdo přispěl k tomu, že jsi zapomenul na všechny ty bytosti z pohádkového světa, když po tobě sestřičky a páni doktoři chtěli, abys nerušil ostatní pacienty a stále s nimi nemluvil? Kdo tě podpořil, abys potlačil svou přirozenost a maminka s tatínkem se tak mohli chlubit vzorným chlapečkem? Kdo zařídil, že se ti dostávalo plno chvály, jaký jsi hodný, šikovný a jak umíš poslouchat na slovo paní učitelku? A teď nevíš, kdo jsem? Vždyť ti to bylo tak příjemné, stále dokola poslouchat, jaký jsi úžasný!"

Bédinek začíná vzlykat: "Vždyť jsem se stále jen bál, abych něco nepokazil a bylo mi často smutno!"

Hlas už hlaholí tišeji: "Co na tom záleží, že jsi v nitru smutný a máš strach, když se ti dostává tolik obdivu od okolí?"